Ondřej Vetchý

Narodil se 16. května 1962 v Jihlavě. Už odmalička chtěl být hercem, od dvanácti let účinkoval v místním Horáckém divadle v Jihlavě. Vystudoval pražskou konzervatoř. Tam se seznámil s Lukášem Vaculíkem, s nímž vystupoval v mnoha filmech a jsou přátelé i v osobním životě. Ve třetím ročníku na konzervatoři dostal Ondřej žloutenku a musel jej opakovat. Mezitím jej tatínek přiměl, aby rok studoval gymnázium. V roce 1984 nastoupil do ústeckého Činoherního studia. O roku 1986 vystupuje v pražském Činoherním klubu. Je členem prezidia Herecké asociace, zasedá v poradních sborech ředitele Ústavu po studium totalitních režimů pro kulturu a grantovou politiku primátora hlavního města Prahy.

Vyzkoušel několik bojových umění, má druhý dan v judu. Kromě toho ale má rád i další sporty, fotbal, volejbal, nohejbal i atletiku. K filmu se zpočátku dostával jako kaskadér. Proto nepřekvapí, že množství jeho rolí je náročných na fyzickou kondici. První velkou roli dostal v roce 1988 ve filmu Dům pro dva, kde hrál po boku Jiřího Schmitzera.

Za totality se nebál otevřeně dát najevo svůj názor, nebál se mluvit o Václavu Havlovi, jehož jméno tehdy bylo tabu. Sbíral podpisy pod petici Několik vět. V roce 1989 byl stíhán za pobuřování a rozvracení republiky a napadení veřejného činitele. V listopadu 1989 se aktivně účastnil sametové revoluce, byl členem Občanského fóra založeného v Činoherním klubu.

Jako první Čech byl nominován na Evropskou filmovou cenu (tehdy se jmenovala Felix) za roli Dana ve filmu Dům pro dva. Čtyřikrát byl nominován na Českého lva, ani jednoho však zatím nezískal. (-k-)