Jedna z nejoblíbenějších hereček s nezaměnitelným hlasem, výjimečným talentem a bezpočtem ztvárněných rolí, komediálních i vážných.
Narodila se 19.5.1941 v Žirovnici (okres Pelhřimov). Vyrůstala v učitelské rodině se dvěma staršími bratry Pavlem a Láďou. S nimi také zkoušela své první herecké scénky. Už v dětství prokazovala talent na výtvarnou výchovu, fotografii, psala články pro školní časopis. Vystupovala s tanečním souborem Úsvit, recitovala. V roce 1958 zvítězila v recitační soutěži Wolkerův Prostějov. Díky tomu se dozvěděla o možnosti studovat divadelní školu. Vystudovala DAMU, se svým ročníkem nastudovala svou vlastní hru. Pikantní je, že přijímačky na DAMU udělala díky načítání jiné uchazečce, verdikt na její vystoupení totiž zněl, že nemá dostatek temperamentu.
Vzala si Jana Eisnera, manželství ale vydrželo jen rok. Podruhé už se nevdala, ale její partnerský svazek s hercem a režisérem Stanislavem Remundou jí vydržel až do jeho smrti (zemřel na mozkovou mrtvici v 84 letech 21. května 2012). Mají spolu dvě dcery,
Sabinu a
Theodoru (1974), také herečky. Ve filmu Narozeniny už byla těhotná v osmém měsíci, čekala dceru Theodoru.
V roce 1968 napsala několik článků do časopisu Zítřek odsuzujících sovětskou okupaci, čímž vědomě riskovala svoji slibně se rozvíjející kariéru. I když jí to neustále předhazovali, nepotkal ji osud jiných hereček odsunutých od ústraní. Příležitosti, které dostala, jí mohou ostatní herečky závidět, je však nutno říct, že Iva Janžurová se jich zhostila naprosto dokonale. Známe ji převážně z komediálních rolí, ale excelovala i v rolích dramatických (např.
Morgiana,
Petrolejové lampy). Během normalizačního období ubylo vážných rolí, zato přibylo rolí ve filmech a seriálech pro děti. Díky svému komediálnímu talentu se nemusela podílet na filmech propagujících režim. Po roce 2000 natočila několik filmů s režisérkou Alicí Nelis (
Ene bene,
Výlet). Výkon Ivy Janžurové byl jako vždy skvělý, filmy už ale takovou popularitu mezi diváky nezískaly.
Hrála samozřejmě i na prknech, která znamenají svět. V roce 1987 opustila Vinohradské divadlo a přijala angažmá v Národním divadle. Vystupovala také v Zájezdovém rodinném divadle, kde se se Stanislavem Remundou podílela na některých hrách i autorsky.
Ráda zahradničí, k oblíbeným koníčkům patří šití a pletení, šije a plete nejen pro sebe, ale i pro celou rodinu. Například na premiéru filmu Pane, vy jste vdova přišla v přehozu, který si sama uháčkovala během natáčení.
Její talent nezůstal neoceněn. Už v roce 1968 dostala cenu Trilobita za role ve filmech
Pension pro svobodné pány,
Svatbu jako řemen a
Kočár do Vídně. Za roli ve filmu
Co chytneš v žitě dostala Českého lva. (-k-)
