To byla svatba, strýčku

Alfons Karásek si koupil nový luxusní vůz (podle všeho to byla Dacia). A právě ten by měl být ozdobou na svatbě dcery Alfonsova příbuzného. Alfons svou účast přislíbí a v dohodnutý den vyrazí na svatbu. Přijede dokonce i včas, ale tím veškerý klid končí. Nejprve je spolu s družičkou Kateřinou vyslán pro pivo. Při nakládání bas před hospodou zabouchne Kateřina klíčky v autě, takže hospodský musí vypáčit okénko. Tím se ale protáhne jen Kateřina a roztrhá si u toho šaty. Svatební den ale může pokračovat. Svým příchodem jej naruší zedník Hrouda, který má čas dnes, nebo až napřesrok. Alfons proto bude muset zajet pro cement. Ale až po obřadu.

Další nepříjemnou příhodou je porouchaný zámek kufru Alfonsova auta. Ženich Viktor se ochotně nabídne, že zámek spraví, místo toho však zůstane uvězněný v kufru. Vysvobodit jej musí zedník Hrouda páčidlem. Cestou na obřad dojde Alfonsovi benzín, čímž ucpe křižovatku. Nevěstu na obřad odváží hlídka VB, jenže to už horlivý ženich nasedl na motocykl, který před měl úřadem postavený kominík, a vyrazí si pro nevěstu sám. Pochopitelně se cestou minou, takže teď pro změnu chybí ženich. Nakonec se samozřejmě všichni v obřadní síni sejdou a svatba může proběhnout.

Stupiditu příběhu doráží až na samé dno písničky, které hrdinové zapějí v každé, byť v sebehloupější situaci. A občas k tomu i dost trapně poskakují či jinak gestikulují. Herci za to asi ani tak nemohou, holt hráli to, co jim předepisoval scénář. (-k-)

Režie: Zdeněk Podskalský
Produkce: Miloš Čálek
Scénář: Gustav Oplustil
Kamera: Jaroslav Kučera