Eliška Balzerová
* 25.5.1949 (71) Česko
_sm.jpg "Eliška Balzerová ve filmu Pěsti ve tmě (1986, režie Jaroslav Soukup)")
Ale je ženatý
1982
Brief+
(33)
(Marta)
v milostné scéně lze na chvilku zahlédnout ňadro, později je při převlékání zabraná potmě a zezadu
Zlatí úhoři
1979
Brief-
(30)
(rozvědčíková)
koupe se nahá v řece, při vylézání je ale zabrána zdálky a než se kamera přiblíží, stihne se zabalit do ručníku
Nemocnice na kraji města
1977
Brief+
(28)
(Doktorka)
ve 14. díle je při převlékání průsvitné podprsence
Eliška Balzerová, dívčím jménem Havránková, se narodila 25. května 1949 v Vsetíně. Jako dítě žila v Moravských Budějovicích. V Brně vystudovala konzervatoř a JAMU. Své první angažmá získala v Českých Budějovicích, v roce 1977 odešla do Prahy, konkrétně do Divadla na Vinohradech. Hostovala v Národním divadle. S Tomášem Töpferem se v roce 1995 podílela na založení nadace Fidlovačka, která se zasloužila o znovuvzkříšení tohoto divadla. V roce 2012 převzala po Tomáši Töpferovi jeho vedení a stala se principálkou Fidlovačky (Tomáš Töpfer získal místo ředitele Divadla na Vinohradech)
V roce 1974 se vdala za produkční Jana Balzera. Mají spolu dvě děti, syna Jana (1976) a dceru Adélu (1983), která se tak trochu dala v matčiných stopách, vystudovala divadelní dramaturgii na DAMU.
Eliška Balzerová získala v Německu diváckou cenu Bambi, s Tomášem Töpferem dostali cenu Thálie za obnovu Divadla na Fidlovačce. V roce 2009 získala televizní cenu Elsa za roli herečky Marcely v cyklu Soukromé pasti. V roce 2011 získala Českého lva za roli babičky Vilmy v komedii Ženy v pokušení.
Ve svých šedesáti letech nafotila Eliška Balzerová svůj první akt pro film režiséra Vejdělka Ženy v pokušení. Snímek vyšel na titulní straně časopisu Reflex.
Nahou scénu měla Eliška Balzerová už ve filmu Zlatí úhoři, na jejíž natáčení vzpomíná v rozhovoru pro časopis Reflex: "Hrála jsem paní Rozvědčíkovou s Radkem Brzobohatým, který hrál Rozvědčíka. Tehdy jsem panu režisérovi řekla, že nahou scénu točit nebudu, příšerně jsem se styděla. A když jsme stáli u té nádherné ledové tůně pod skalou u Bechyně, přivezli malinkou holku s krátkýma nohama. A já: "Ale rejžo, tohle není moje tělo!" A on: "Jenže my jsme holt jinýho dubla nesehnali. Teď si každý bude myslet, že jsi to ty." Tak jsem zkrotla a řekla: "Pane režisére, kdybyste tady zůstal jen vy a pan kameraman, tak do té vody vlezu, zaplavu a vylezu." On říká: "Tak dobře, pošlu celý štáb na oběd." Já tam vlezla, vylezla a znovu tam a zpátky, a než jsme to natočili, celý štáb už byl po obědě, seděl nahoře na stráni a měl pěkný kino. Byla jsem na mrtvici."
Aktualizováno: 4.3.2010