Její otec byl ruský legionář, v Rusku byl lesním radou. Po zavraždění carské rodiny bolševici celou rodinu zavřeli v gulagu, kde Květina matka přišla o nohu a víru život jí vrátili buddhisté. Otec byl přísný, s matkou se později rozvedl. Měla starší sestru Blanku (zemřela v r. 2006). Na konci druhé světové války dva osvobozujcí uští vojáci vtrhli do domku v Borohradu a tehdy patnáctiletou Květu znásilnili. To se spolu s vlivem přísného otce projevilo na jejím odtažitém vztahu k mužům.
Hned po válce, v šestnácti letech, odešla k divadlu, kde našla znovu důvěru k mužům, zamilovala se a vdala. Zjistila, že v tomto vztahu nemůže být šťastná a raději utekla. Jenže pak se zamilovala znovu. Do vynikajícího herce, ale také notorického alkoholika, který připravil ji i její maminku o peníze,šperky i střechu nad hlavou. Třetím osudovým mužem byl režisér Pavel Háša. S ním byla konečně šťastná, mají spolu dceru Zuzanu (Hášovou). Pavel měl bohužel nehodu, srazila ho tramvaj, v důsledku čehož zřejmě dostal Alzheimerovu chorobu a po několika letech musel být trvale hospitalizován.
Květa stále hraje, natáčí, jezdí po besedách, navštěvuje v nemocnici svého manžela. Sama má bypass, operované levé oko, neztrácí ale životní optimismus. Od roku 2015 je bohužel Alzheimercentru, kde bojuje se zákeřnou Alzheimerovou nemocí.
Nikdy se netajila svým odporem k sexu, o mužích si myslí, že jsou něco jako podřadný živočišný druh, bez nich si umí život představit, bez zvířat nikoliv. Tvrdí že čím je v životě hůř, tím lépe.
Podle pořadu
České televize "13. komnata Květy Fialové" (2007) (-k-)
