Svatopluk Beneš

Svatopluk Beneš se narodil 24. února 1918 v Roudnici nad Labem. Vystudoval konzervatoř v Praze a s herectvím začal už v 16 letech. V letech 1950 až 1990 byl členem Městských divadel pražských. Divadlo opustil teprve v roce 1990, ale ze stříbrného plátna zcela nezmizel. V roce 2003 se ještě objevil ve filmu Želary, v němž si zahrál poprvé před kamerou s další hereckou legendou Zitou Kabátovou. Obdržel zvláštní cenu Kolegia při udělování Ceny Thálie 97 za celoživotní přínos. Herec s nepřehlédnutelnou noblesou vtiskl život nepřebernému množství divadelních rolí.

Divácky vděčných je stále celá řada filmů, ve kterých si zahrál. Patří mezi ně například Pohádka máje Otakara Vávry z roku 1940, kde Beneš jako student Ríša svádí půvabnou Helenku - Natašu Gollovou. Mezi dalšími populárními snímky je možné jmenovat Hostinec U kamenného stolu (1949), Dědeček automobil (1956) a především nezapomenutelného Dobrého vojáka Švejka (1957), kde se Beneš jako nadporučík Lukáš objevil po boku Rudolfa Hrušínského. Mezi jeho poslední filmové role patří postava T. G. Masaryka v Člověku proti zkáze (1990).

V herecké náruči Svatopluka Beneše se vystřídaly snad všechny ženské hvězdy 30. a 40. let. Byl vždy šarmantní, okouzlující a galantní. První milostnou scénu si zahrál jako jedenadvacetiletý ve filmu Ohnivé léto, a to s tehdy už velmi populární Lídou Baarovou. "Měl jsem hroznou trému, když jsem ji měl políbit do výstřihu. Ale Lída mi řekla: Jenom se neboj a pořádně mě bafni. Tak jsem to udělal," líčí nezapomenutelný zážitek jeden z mála herců, který Baarovou nezavrhl ani v jejím těžkém období. Například ve vykonstruovaném procesu v roce 1946 vystoupil Beneš jako jeden z korunních svědků její obhajoby.

Benešových divadelních i filmových partnerek bylo mnoho, ale jak sám přiznává, byl spíše milovníkem na plátně než v životě. Výjimkou z tehdejších hvězd, s níž Beneš jistou dobu žil, byla Adina Mandlová. "Ale bylo to krátké. Adina byla o osm let starší a velmi mi imponovala," poznamenal Beneš. Se svou manželkou Boženou byl více než půl století a narodily se jim dvě děti.

Z rolí floutků a lehkomyslných světáků vytáhl Beneše až herec, režisér a překladatel Ota Ornest. Pod jeho vedením v Městských divadlech pražských strávil Beneš krásné roky, zamiloval si například G. B. Shawa, jehož humor mu byl blízký a v jehož hrách vytvořil několik velkých rolí. Ze čtyřiceti let v Městských divadlech pražských, kam přešel v roce 1950 z Divadla na Vinohradech, vzpomínal rád i na spolupráci s Alfredem Radokem, Miroslavem Macháčkem či Václavem Hudečkem.

Poslední léta však tento noblesní elegán bojoval s dlouhou nemocí, které nakonec 27. dubna 2007 ve svých 89 letech podlehl.

Zdroj: Novinky.cz