Leoš Suchařípa

* 15.2.1932 - † 14.6.2005 Česko


Podfuk 2004 (72) (stařík)
Společník 2003 (71) (doc. Plížák)
Ene bene 2000 (68)
Zdivočelá země (seriál) 1997-2001 (65) (Doktor Jensen) od 13. dílu doktor v lágru
Bumerang 1997 (65) (Robert Jensen)
Život na zámku 1996 (64) (notář Kubr)
Zámek v Čechách 1993 (61) (hoteliér)
Dědictví aneb kurvahošigutntag 1992 (60) (dr. Široký)
Svědek umírajícího času 1990 (58) (Michna)
Vracenky 1990 (58) (ředitel)
Něžný barbar 1989 (57)
Skřivánčí ticho 1989 . (57) (Borový)
Strašidlo Cantervillské 1989 (57) (lord Canterville)
Anděl svádí ďábla 1987 (55) (Bankéř Azár)
Proč? 1987 (55) (psycholog)
Ohnivé ženy se vracejí 1986 (54) (Mančál)
Jak básnící přicházejí o... 1984 (52) (prof. Solferin)
Prodavač humoru 1984 (52) (Fabián)
Faunovo velmi pozdní odpoledne 1983 Brief- (51) (Karel Faun) starý mládenec, který má rád krásu mladých dívek
Poslední mejdan 1983 (51) (primář)
Straka v hrsti 1983 . (51) (Lichvář)
Lucie a zázraky 1970 (38)
Skřivánci na niti 1969 (37) (prokurátor)
Pět holek na krku 1967 . (35) (Natašin otec)
Návrat ztraceného syna 1966 (34) (Ředitel)
Spanilá jízda 1963 (31) (Šlechtic)

Leoš Suchařípa Varnsdorfský rodák původně nebyl hercem, vystudoval divadelní vědu na DAMU a pokračoval ve studiích v Moskvě. Po návratu působil jako redaktor časopisu Divadlo a Divadelních novin. V polovině 60. let se stal dramaturgem Činoherního klubu.

Po vstupu sovětských vojsk patřil k lidem, kteří museli své místo opustit, a tehdy se dostal k herectví. Nesměl totiž působil jako dramaturg. a tak využil nabídku Ivana Rajmonta, aby hrál v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde ztvárnil poprvé větší role. Do té doby se objevoval jen v textappealovém Nedivadle Ivana Vyskočila.

O návratu do Prahy působil v 80. letech v Realistickém divadle na Smíchově(dnešní Švandovo divadlo). Objevil se v inscenacích Res publica i v Taboriho Mein Kampfu.

Suchařípa ovšem nebyl jen vynikající herec a neobjevoval se jen na scéně, ale především byl teatrologem, ze éry Petra Lébla se podílel na dramaturgii, a překladatelem. Specializoval se na ruské dramatiky, přeložil všechny Čechovovy hry, první byl na konci 60. let Višňový sad. Brilantní jsou i jeho překlady Gogola, Gorkého, Ostrovského, Volodina a dalších ruských dramatiků.

Filmy sice Suchařípovi přinesly největší popularitu - stačí vzpomenout Ene Bene, Bumerang, Dědictví, Něžného barbara, Zdivočelou zemi či Cesta z města, Suchařípa však byl spjat především s divadlem.

V posledních letech působil v pražském Divadle Na zábradlí. Vynikal především v Čechovových inscenacích Petra Lébla, hrál ve Strýčku Váňovi, v Ivanovovi i v Rackovi. Jan Grossmann ho na začátku 90. let obsadil do Dona Juana, naposled se objevil po boku Zdeny Hadrbolcové ve Frielově hře Afterplay. Naposled - od roku 1988 - byl angažován v Divadle Na Zábradlí.

Zdravotní problémy se u něj objevily v lednu, kdy byl převezen na IKEM. Zemřel 14. června 2005 v Praze.


Aktualizováno: 16.6.2005