Něžné vlny

Už od mala (takové nějaké čtvrté třídy) se Vojtovi líbí spolužačka Ela (Lucie Šteflová). Jenže Vojta je sportovní antitalent a vody se vyloženě bojí. Jeho otec Jan (Hynek Čermák) se ho totiž snažil naučit plavat tak, že ho hodil do vody a Vojta se málem utopil. Vojtův otec je vynikající plavec, dokonce se kdysi pokusil přeplavat kanál La Manche, jenže v bouři ztratil orientaci a doplaval zpět na francouzský břeh a stal se tak terčem posměšků místních chlapů, kteří tak akorát dokáží sedět na zadku s udicí u vody.

Zato má Vojta hudební talent a díky rodinnému přátelství s doktorem Lipským (Jan Hartl) se dostane do péče talentovaného klavíristy Aleše (Vojtěch Dyk), který si poněkud zavařil u politického činovníka, jehož ženě se podepsal na holé tělo. Díky jeho vedení se Vojta dostane na konzervatoř, kde na přijímačkách nadchne nejen porotu, ale i náhodné posluchače.

Po celou dobu dospívání se Vojta nesměle sbližuje s Elou, která žije jen s babičkou (rodiče emigrovali) a plave synchronizované plavání (aquabely). Vypadá to, že Ela o něj jeví zájem, ale když se jí nepodaří přesvědčit ho, aby se kvůli ní učil plavat, dá naoko přednost Gustovi, který si Vojtu kvůli jeho zakřiknutosti dobírá, kde může.

Ela má ale ráda Vojtu a s Gustou ho chtěla jen probudit k nějaké aktivitě. V předvečer jejího odjezdu na vystoupení aquabel do zahraničí si spolu domluví schůzku. Jejich první a poslední intimní setkání, protože Ela chce využít cesty do zahraničí a odjet za rodiči. Aleš půjčí Vojtovi svůj byt a Vojta vyrazí nakoupit květiny a svíčky pro navození atmosféry. Jenže je právě 17. Listopadu 1989 večer a Vojta vychází přímo doprostřed mezi demonstrující dav a kordon policistů. Demonstranti vezmou Vojtovi květiny a svíčky, dávají je policistům za štíty a zapalují svíčky na chodníky. Vojta se snaží získat květiny pro Elu zpět a znovu se setkává s Gustou, který je jedním z policistů. Gusta si chce Vojtu podat, tomu se ale podaří tentokrát Gustovi jeho ústrky oplatit a sice bez svíček, ale dostat za Elou. Tvůrci si tady zahráli na takové malé "jak to skutečně bylo", když vsadili Vojtu do iniciátora květinových protestů a hesel.

Ela díky sametové revoluci zůstala v Československu a Vojtův otec Jan konečně mohl přeplavat kanál La Manche. Vojta ho na posledních pár metrech ve vodě doprovodil, aby podtrhl jeho úspěch. (-k-)

Režie: Jiří Vejdělek
Produkce: Tomáš Hoffman
Scénář: Jiří Vejdělek
Kamera: Vladimír Smutný
Hudba: Miloš Krkoška

Dále hrají:
Jan Maršál (Vojta dvanáctiletý)
Gabriel Barreto De Carvalho (Vojta pětiletý)
Natálie Halouzková (Ela dvanáctiletá)
Lucie Černá (Klára)
Barbora Černá (Bára)
Natálie Eislerová (Klára dvanáctiletá)
Tina Šimkková (Bára dvanáctiletá)
Štěpán Krtička
Martin Sitta (učitel tělocviku)
Daniel Novák (Gusta)
Jakub Němčok (Gusta dvanáctiletý)
Daniela Choděrová (profesorka Sýkorová)
Petr Vaněk (profesor Masný)
Vladislav Georgev (učitel výtvarné výchovy)
Tomáš Bambušek (lesník Standa)
Michal Dlouhý (hlas Vojty)
Zbyšek Horák (komentátor týdeníku)
Václav Matějovský
Ondřej Hyneš
Jakub Kučera
Lukáš Čepelák
Anna Novotná
Anna Kadeřávková
Luisa Purkrábková
Alexander Borodin
Michaela Kovaříková
Štěpán Krtička