Hana Zagorová

Narodila se 6. září 1946 v Petřkovicích u Ostravy, kde vyrůstala v harmonické rodině. Jako dítě bydlela v rodinném domě se spoustou zvířat. V dětství ji zaujalo divadlo a chtěla být herečkou. Vystudovala gymnázium. V roce 1963 se z hecu se spolužačkami přihlásila do soutěže mladých talentů, v níž uspěla a dostala možnost si zazpívat s orchestrem Gustava Broma a natočit první písničku. I přes vadu řeči (špatně vyslovovala sykavky) složila přijímací zkoušky na JAMU v Brně. To už začínala být známá díky zpívání. Natáčela v rozhlase a vystupovala se skupinou Flemingo (bítově-soulová kapela). A protože současně točila v ostravském studiu, pendlovala téměř denně mezi Brnem a Ostravou.

Se spolužačkou Vlastou Peterkovou patřili k oblíbeným studentkám a dostávaly příležitost zahrát si v mnoha hrách. Díky tomu měly dost peněz na noční flámování, což se zřejmě podepsalo na Hančině zdraví. Ve třetím ročníku začala mít zdravotní problémy a lékaři zjistili, že má tuberkulózu. Na půl roku musela přerušit školu i nahrávání. Po návratu z nemocnice ztvárnila roli Josefíny v televizní inscenaci Josefína v roce 1968. Vypadalo to, že kariéře herečky nestojí nic v cestě. Jenže po roce přišla další zdravotní rána, problémy s červenými krvinkami a stala se závislou na transfúzích. Z herečky se proto posunula do role zpěvačky. Písnička Bludička Julie se v roce 1970 stala nejúspěšnější písní roku. Hanka v té době spolupracovala s Evou Pilarovou, Karlem Gottem, Michlem Prokopem. V roce 1972 začala spolupracovat s Karlem Vágnerem, který pro ni sestavil vlastní doprovodnou kapelu a byl jí oporou v těžkých chvílích. V roce 1980 nazpívala několik úspěšných duetů s Petrem Rezkem, s nímž spolupracuje dodnes. V 80. letech začala vystupovat také s mladou dvojicí zpěváků Stanislav Hložek - Petr Kotvald. Na jevišti ale na sobě nedávala svou nemoc znát, stále se krásně usmívala a ve svých písničkách rozdávala radost milionům lidí doma i v zahraničí. V roce 1980 se objevila ve filmu (filmovém muzikálu) Trhák, který byl napsán přímo pro ni. V červnu 1989 podepsala Několik vět. Následoval zákaz činnosti, naštěstí jen do listopadu téhož roku, kdy komunistický režim padl.

Kde nepomůže medicína, pomůže léčitel. Hanka jich vyzkoušela několik a jeden z nich jí skutečně dokázal pomoct naordinováním množství různých čajů. Alespoň natolik, že už nemusí chodit na transfúze. Držme jí palce, ať jí to vydrží.

S prvním manželem Vlastimilem Harapesem chtěli dítě adoptovat, a aby o něj bylo postaráno, najali si chůvu. Jenže najatá chůva Hanku podvedla a její dítě dostala do péče sama. V roce 1992 se zamilovala do operního zpěváka Štefana Margity, rozvedla se, a vzala si ho.

Devětkrát získala Zlatého slavíka, zejména díky obrovské popularitě na přelomu 70 a 80. let 20. století.

Podle pořadů České televize "13. komnata Hany Zagorové" (2006) a "Po stopách hvězd" (2008). (-k-)