Hadí jed

Až do svých osmnáctých narozenin věděla Vladimíra (Ilona Svobodová) o svém otci Janu Veselém (Josef Vinklář) jen to, že kdesi existuje a pravidelně posílá alimenty. Až po smrti své matky, možná i na popud rodičů svého přítele Martina (Jan Hrušínský), na jehož oslavě pětadvacátých narozenin označili Vlaďku za sirotka, se rozhodne svého otce vyhledat. Využívá zimních prázdnin, kdy á volno ze školy a odjíždí kamsi do nehostinné vesničky, kde Jan pracuje na vrtech pro geologický průzkum. Po rozpačitém shledání se otec s dcerou pomalu sbližují, ale Janovu závislost na alkoholu nedokáže vyléčit ani radost ze shledání s dcerou. Jan v alkoholu utápí svou frustraci z promarněného života a Vlaďka nakonec pochopí to, co jí Janovi parťáci říkali už od začátku, pro něj už není cesta zpátky.

Zřejmě pro dokreslení pochmurné atmosféry zasněžených zimních plání symbolizujících Janovu bezútěšnost, je film natočen jako černobílý, ačkoliv v té době už byly barva samozřejmostí. (-k-)

Režie: František Vláčil
Produkce: Oldřich Mach
Scénář: Irena Charvátová, František Vláčil
Námět: Irena Charvátová
Kamera: František Uldrich
Hudba: Luboš Fišer
Černobílý film